Historie solárních ohřívačů vody sahá až do konce 19. století. První patent na solární ohřívač vody získal v roce 1891 americký vynálezce Clarence Kemp. Jeho zařízení, nazvané „Climax Solar Water Heater“, využívalo jednoduchého principu – tmavě natřené kovové nádrže na vodu byly umístěny na slunce, kde se voda postupně ohřívala díky slunečnímu záření. Tento systém byl oblíbený zejména v teplejších oblastech, jako byla Kalifornie nebo Florida, kde bylo dostatek slunečního svitu po celý rok.
Ve 20. století se technologie solárního ohřevu vody postupně zdokonalovala. V polovině století se začaly objevovat ploché solární kolektory, které umožnily efektivnější přenos tepla. Tyto kolektory byly navrženy tak, aby absorbovaly více sluneční energie a minimalizovaly ztráty tepla. Později, ve druhé polovině 20. století, se vyvinuly vakuové trubicové kolektory, které přinesly ještě vyšší účinnost, zejména v chladnějších podmínkách.
V současnosti jsou solární ohřívače vody široce rozšířené po celém světě a jsou považovány za ekologický a ekonomický způsob získávání teplé vody. Moderní technologie umožňují jejich využití nejen v oblastech s vysokým slunečním svitem, ale i v mírnějších nebo chladnějších klimatických podmínkách. Díky své dlouhé historii a neustálému vývoji se solární ohřívače vody staly důležitou součástí obnovitelných zdrojů energie, přispívající k ochraně životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů.